Jaipur

Budicek v pět proběhl bez problému, taxi též v klidu. Byli jsme na nádraží s hodinovým předstihem. Říkali jsme si jak je příjemně po ránu, žádné vedro... Ještě ze jedeme tak brzo. Jenže pak přišly na radu indické dráhy. Zpoždění... Hodinu, dvě.... Tři! Uz bylo vedro jak sviňa :-) to už naštěstí vlak jel. Měli jsme možnost sledovat život na nádraží docela dlouho.

Rodiny jsou na tohle dost připravené... Zásoby jídla měly na dlouho. My ne. Takže chipsy a další balené věci to jistily. Nějakou dobu před nama stal jiný vlak - nejnižší sleeper class pouze. Vypadá to, ze ma dvě podlaží...na tom horním se da jen ležet. Precpany byl tak, ze lidi ani nevycházeli. Jen posílali mladé naplnit lahve vodou, která je zdarma. Koukali jsme na to asi půl hodiny a pořad nás to bavilo! Tu se lidi sprchovali, tam mocili, jinde prostě jen spali.

Cesta mela trvat pres deset hodin podle lístku, ale nebyla to pravda... Tentokrát to bylo naštěstí pozitivní a jeli jsme asi jen šest hodin. Cesta docela utekla, já se prospal, něco jsme pocetli.

V Jaipuru jsme šli na hotel pěšky, ale vyhnout se nahanecum bylo náročné. Hned jsme razili dále na pevnost nad městem. Páč to bylo levnější, tak jsme si to k ní vyslapli do kopce než to 10 km objíždět. Výhled luxusní. Volné chvíle jsme klasicky prozrali. Tandoori chicken, kebaby apod. Luxus. Mám pocit ze poprvé prijedu ne o >5 kg lehčí, ale naopak :-) mám v plánu nás dotáhnout i na nějaký kurz vaření, at jen pak nevzpominam!

Další den jsme se prospali. Pak procházka růžovým starým městem. Růžové teda moc není... Spis oranžové, ale to je asi jedno. Jaipur je město pro baby. Nakupovat tu můžou az do aleluja! Sárí, náramky, drahé kameni... O tom byla i většina procházky. Pak nějaká observatoř, minaret, z kterého byl supr vyhled, palác s okynkama pro ženské na špehování života na ulici, obchody, obchody, stánky... A vše v brutálním vedru.

Radši po skončení procházky urychleny návrat na hotel. Pak pauza a vyzkoušení něčeho nového ayurvedska masáž. No, vyzkoušeli jsme a stačilo :-) horší masáž s jedinou zajímavostí... Lejou vám horky olej na čelo...pomáhá to proti nespavosti, ryme a depresím. Prý.

Potom zranice :-) krome veceri jsme si dali lassi, jogurtovy nápoj. Podruhé a podruhé stejný účinek. Do hospody jsem nedošel a musel zpět na hotel. Jak příroda zavolá, nedá se než mazat zpět :-) takže aspoň můžu dopsat blog. S pivkem, které nakoupil po cestě Urbec.

Rano vstavacka a přesun do Udaipuru. Prý romantického města u jezera. Tak nevím co tam budeme dělat my :-) myslím, ze tam je nějaký kurz vaření, takže asi tak.

Přesun do Agry a Taj Mahal

Let zpět naštěstí zrušen nebyl, takže jsme se dostali do teplého Dillí rychle a pohodlně. Měli jsme par hodin čas než nám mel jet vlak do Agry. Takže jsme žrali :-) Nevím jestli jsem to zmiňoval, ale objednání jízdenky do Agry bylo docela štěstí. Běžně se objednává třeba měsíc dopředu. My to zvládli týden předem.

Projít se po jakémkoli nádraží je zážitek na celý život ... Snazi se vas všemožně obrat, všude bordel jak sviňa, lidi leží všude nebo chodí sem a tam a cumi. Projíždějící vlaky jsou narvane k prasknutí. Teda hlavně nejnižší sleeper class, kde se stojí i na schodech. My měli lístek do 3AC, což je o level výš.

Doteď vše vycházelo, takže bylo otázkou času kdy se to změní. A ten čas nastal. Vlak začal nabírat zpoždění... Hodinu, dvě .. Na třech se to naštěstí zastavilo :-) co s volným časem? Jídlo :-) a taky jsme se šli mrknout do tourist booking office, jestli náhodou nepůjde koupit lístek z Agry dál. No a šlo to :-) a nejen tam. Koupili jsme prakticky všechny lístky na vlak co jsme potřebovali. A tím se nám vyloupl plán az do osmého května kdy dorazime zpět do Dillí. Haluz no... Byt hlavní sezóna, máme smůlu.

Tříhodinové zpoždění tedy beze zbytku využito. Nastoupili jsme (každý jinam) a jeli. Vlak vypadal na první pohled blbe, na druhy a třetí vlastně dobrý :-)
Za ty prachy hodně muziky. Svoje lehatko, povleceni, sem tam zásuvka s funkční klima! Tady by se naši dopravci mohli učit. Já jsem mel cestu celkem nudnou, Urbecovi chtěl spolucestující domluvit svatbu s jeho dcerou.. :-)
Zastávky neoznamuji, ale Indové se o nás oba postarali a vykoli včas, takže jsme v Agře potkali jeden druhého. Přesun na hotel v pohodě-zavolal jsem z nádražního kanclu do hotelu a zadarmo nás vyzvedl borec. No, nic není zadarmo, ze.... :-) druhy den jsme mu povolili nás vozit po Agře, páč tam není jen Taj Mahal. Cena rozumná...

Pivko s večeří na terase s pohledem na tmavý obrys Taj Mahalu a spát. V noci osvětlen není..

Vstavacka před šestou (je to drina, ta dovolena) a rychle tam. Není tak velký jak si myslíte, ale časem fakt uhrane. Slušná hrobka. Zajímavé je, ze minarety okolo jsou všechny nahnuté směrem od mauzolea... Možná prý kvůli ochraně hlavni části při zemětřesení.

"Sranda" je, že panovník co ho postavil, byl pak uvězněn vlastním synem do vězení, odkud pak Taj Mahal mohl jen pozorovat. No, udělali jsme nějaké fotky (radši dvakrát, páč urbec byl ve formě.. Btw. Už vám moc dalších fotek se slivovici neposle :-)  )  a šli na hotel. V těch šest ráno se to tam dalo, v devět už bylo plno... Hlavni sezona musí byt strašná.

V 10:30 bylo domluvené rande s ridicem. Velice milý chlapík, ukazoval nám knížku s doporučeními, ze je supr a tak. Ale klasicky jako každý Ind či naplava z Nepálu se vybarvil a tahal nás po obchodech, kde mel provize. Z jednoho nás téměř vykopli, když jsem se vysmál ceně, za kterou mi chtěl prodat kravatu či koberec. No, zbavili jsme se ho a šli dočkat večera, vybrat prachy a tak... Po cestě jsem viděl poprvé hořet elektrické vedení.. Nikdo si toho nevšímal, prostě hořelo a hořelo.

Ráno nás čekalo vstávání a shánění taxi ma vlak v 06:35, takže budicek v pět! (Domluvené taxi jsem odmítl, páč bylo drahé... Tzn. Asi o 15 Kč víc než by melo. Zní to možná blbe, ale cestovatelé pochopí...  )

Nejvýše položená cesta a Nubra valley

Ráno jsme posnídali a protože náš odvoz mel zpoždění, tak jsme se mu vydali naproti. Auto jsme po půl hodině potkali a nasedli. Novy řidič si spíš povídal s průvodcem než námi. Anglicky totiž moc neuměl. Cesta vedla kolem posvátné řeky Indus. Byla docela čistá, tak jsme si řekli ted nebo nikdy... No, studená byla asi takhle moc |_____| :-)
Dvě tři tempa a zpět do auta.

V Lehu jsme vyhodili průvodce a pokračovali ve třech. Začali jsme krutě stoupat (připomínám, ze samotný Leh je 3500m.n.m.). Postupně se objevoval poprašek sněhu na kopcích, na cestě a pak už i souvislá vrstva. Některá auta nasazovala řetězy, my vsak ne. Měli jsme nějaké MPV 4x4, tak to mohlo byt zvládnutelné. Časem se ale objevily vymrzle koleje a my nemohli dál. Navíc pohledy z okénka na strmé stráně byly kruté :-) Na téhle cestě většinou je místo jen pro jedno auto a provoz není nijak regulovaný, takže se brzy vytvořila kolona :-) Zachránil nás cizí řidič, který obtížný úsek zvládl.

Nahoře v Khardung La - 5602 m.n.m. to bylo opravdu znát. Dva tři kroky a motala se palice, těžko dýchalo... Moc jsme se nezdržovali a jeli dál. Zajímavý úsek byl když jsme míjeli bagr, který odhrnoval sníh.. Až s odstupem času jsem si uvědomil, že se tam musela snést lavinka :-) sestoupili jsme cca do 3600m.n.m.

V údolí Nubra, které v létě musí vypadat nádherně, protože je celé zelené, jsme nejdříve navštívili další buddhistický klášter v kopci. Toz dobré to bylo. Pak druhá místní atrakce - velbloudi. Projeli jsme se nejkratší možnou dobu kousek po místních písečných dunách. Potom jsme se nechali odvézt do námi vybraného hotelu (z čehož byl řidič dost zklamaný, páč přišel o provizi) a čekali na večeři snad ještě déle než předešlý den. Jídlo bylo ale božské. Omáčky, placky... Nevím jak se to jmenuje, ale bylo to supr. Nicméně bez masa, to se tady moc totiž nenosí. Takže je to o curry, čočce, špenátu, bramborách a chilli.

Ráno další, ale dost nudný klášter. Jediné zpestření bylo když se nás muslimští vojáci ptali odkud jsme (je to už hodně blízko Pákistánu)... Odpověď ČR je dost zmatla. Jako všechny ostatní. Vůbec netuší :-) nechali nás jet. Vojáci jsou v teto oblasti vůbec všude.

Cesta zpět byla podobná. Až na to, ze borec nazul řetěz ( nevím jestli na moje doporučení ). Jeden. Dva už nechtěl a neřekl proč... No, zase nám v jednu chvíli musel někdo pomoct. Nicméně jsme naštěstí dorazili v pohodě. Mimochodem ta cesta udělá z jakéhokoli auta maslostroj. Skakacka jak svina.

Večer jsme se nechali oholit/ostříhat od místního Banderase a druhý den směr Dillí. Dobré bylo placení holiče...

Já: "How much?"
On: "As you like..."
Po domluvě jsem mu dal 200 rupií (66 Kč)
On: "three hundert" :-)

Evidentně byla dobrovolnost zdola omezena :-)

Himálaje zdola

 I když bylo mnoho agentur pořádající výlety zavřeno, tak jsme si nakonec vybrali a nechali si ušít na míru (resp. Ušili si) dva spojené výlety - trek a jeep tour. Bohužel žádný poradny trek do větších nadmořských výšek nebyl z důvodu množství sněhu možný, tak jsme alespoň zvolili "baby" trek. Původně na tři dny, my za dva. Spaní cestou u místních.

 On to nakonec az tak baby trek nebyl, ale nic extra náročného též ne. Po cestě byly krásné výhledy, nás průvodce, 27 tilety Andžuk, byl docela hovorny, takže jsme se dozvěděli i dost o místním stylu života. Mne třeba zůstalo hlavně v paměti to, existuji svazky muž-žena-žena (sestra te první) :-) První homestay byl supr...místní s nama trávili čas, guide překládal z jazyka Ladakhi, popili jsme čaj, pomohli s prací na baráku a nechali exhibovat místního bezzubeho dědu (styl babka z Slunce seno). Dobré to bylo.

 Druhý den byl méně náročný, po cestě jsme potkali ženské pracující na poli, tak jsme sedli, ženské udělaly čajů, my pojedli a šli dal. V cílové vesnici jsme navštívili fotogenicky chrám na kopci a zbytek dne cekali na večeři. Při te nude mi Urbec žahl celou pleskačku, had :-) Ještě že zítra nám přijedou zásoby autem a pojedeme dal do Nubra valley prý po nejvýše položené cestě - cca 5600mnm.
 Je tu dost co dělat, ale v létě :-D rikam si, ze někdy bych mohl na dovolenou i jindy než mimo sezónu. Nubra valley Hned ráno nás čekal dlouhý přesun do údolí Nubra.

Jsem v Indii a křísím blog

Když jsem byl před pár lety v JV Asii, tak jsem psal blog pro rodinu, kamarády, známé či "kolemjdoucí"... No a blog jsem nazval tak, že se mi hodí i teď. A zkusím v něm pokračovat. Zprávy budou asi kratší než delší, páč to píšu z tabletu. Fotky budou též nic moc - tablet přední kamera. Trhnu rekord v počtu selfies :-)

Info na úvod. Mám tři týdny na to abych stihl poznat alespoň kousicek Indie-velice rozmanité země , na kterou Vám nemůže stačit ani 6 měsíců. Plán moc není. Akorát letenka do Himalájí. A chuť vidět povinny skvost - Taj Mahal, ochutnat vše co půjde a projet se ve vlaku (sranda by byla i na něm.. :-) ). Časový posun je v současné době +3,5 hodiny z Vašeho pohledu. Jo a jsem tu s Urbecem.

Dillí
Přílet v pohodě, člověk toho moc nenapsal, ale to se dalo čekat. Přesun na ho(s)tel už byl horší... Metrem do centra v klidu. Pak ale problém přejít koleje hlavní stanice (asi tak dvacatery). Bez lístku to nešlo a ten získat nebylo easy. Naštěstí tam byl ochotny pan, který nám poradil. Dokonce nám sehnal levný tuk tuk do místa, kde nám pomůžou. No a pak jsme se rozjeli ... Někam... Urbec naštěstí našel v průvodci upozorneni na přesně tento případ podvodu. WTF zakladni info, ktere jsem i slysel i cetl, ale zapomnel. Kazdy se musi spalit sam. Takže okamžitý výskok a druhé kolo zjišťování jak přejít zatracene koleje. Fronta na lístky byla záhy objevena... A byla dlouhá. A nikdo u okynek :-) naštěstí se kdosi smiloval a sehnal nám ho. Dale už pěšky az do hotelu... Další podvodník nás už nedostal.

 Po cestě spousta vjemu jak pro oči, tak pro čich :-) bordel, smrad, ležící psi, různí lidi, jidlo, ... Az v hotelu člověk mohl byt trochu méně pozorný. Odpoledne v rychlosti Red Fort, pevnost přebudována Brity. Celá červená... Pěkné. Víc není podstatné ani zábavné.

Útěk z Dillí do hor Ve čtyři ráno jsme vyrazili na letiště směr Leh, město v regionu Ladakh na severu země. Himalaje! Letadlo prý už dvakrát neodstartovalo kvůli počasí, ale štěstí nám přálo. Let byl supr. Zasněžené hory po cestě, nízké přelety... Lide jsou tu úplně jiní! Nikdo vas nechce obrat, pomůžou a nekecaji. Počasí pěkné - slunečno akorát relativně zima. V noci i pod nulou. Leh leží v cca 3500 m.n.m. takže první dva dny žádná těžká aktivita, jen aklimatizace. Jezeni a zjišťování možnosti treku. Ty jsou docela drahé... Tj i pres litr/osoba/den. Bohužel nic >= 5000 m.n.m. není průchozí - nebo se s námi bojí. Asi není jednoduché odhadnout připravenost lidi... Velikonoční pondělí = druhy den aklimatizace v Lehu. Rano jsme vybehli do místního chrámu tibetského typu, zhruba kopie Lhassa. Supr výhled na město. A pak ještě kousek výš do minipevnosti Tsemo. Dva, tři rychle kroky jsou docela znát v té výšce. Ale jinak aklimatizace probíhá docela v pohodě. Zítra snad už vyrazime na výlet, uvidíme jestli námi vybraný bude dostupný... Je tu pekne :-) Tož zatím!

Poslední dny ve Vietnamu

Z severozápadně položené Sapa jsme se přesunuli nočním vlakem zpět do Hanoje. Pár hodin čekání na odvoz do Halong Bay jsme využili ke sprše a nějakému Internetu v našem hotelu. Cesta do přístavu nebyla nijak extra příjemná kvůli přecpanému minibusu, ale už jsem zažil mnohem horší. Eva s Radkem si zvykali trochu hůř. Hlavně bratr ty nohy jen tak někam neposkládá ... ale až takový trabl to pro něj nebyl :)

Halong Bay

Halong Bay je dědictví UNESCO - několik tisíc malých i větších ostrůvku rozesetých na moři.

Už zezačátku jsme si říkali, že máme nějakého divného průvodce... a měli jsme pravdu. Borec, trochu narcis, anglicky téměř neuměl - rozuměl mu z nás jen bratr. A pořád opakoval dokola nepodstatné věci, které říct uměl, ale k jádru problému se dostal za dlouho. Pak ještě vše zopakoval znova. No hrůza. Nicméně jsme dojeli, nalodili se na naši loď - junk - s lehátky nahoře, kajutami dole a restauraci uprostřed. Ubytovat se nám nějak nechtěl povolit (prý je čas), tak jsme museli čekat. Řekl nám akorát pád základních informací a ukázal na nějaké ostrůvky, které znal jménem a jeli jsme do obrovské jeskyně. Ta byla kýčovitě nasvětlena různými barvami... Divné. Pak jsme proplouvali dále mezi ostrůvkama a skrz jednu plovoucí vesnici (i se školou). Lidi tady na vodě dělají taky vše, podobně jako na Mekongu. Po nějakém "supr" výletu, kterého jsem odmítl se zúčastnit (další peníze), jsme jeli zakotvit k ostatním lodím a ubytovali jsme se.

Borec nás poučil, že nesmíme pít vlastní alkohol na lodi a ani v kajutě. Jinak bychom museli zaplatit nějaký nesmyslný poplatek. No šel jsem se po dlouhé době opalovat nahoru lodi. To mi dlouho nevydrželo a začali jsme skákat z lodi do vody. Celkem sranda. 

Pak přijela holka na lodi a prodávala všechno možné. Vzhledem k tomu, že malou plechovku piva měli na lodi za 2 USD, tak jsem skočil do vody za ní a koupil si velkou lahev za dolar :) Strhl jsem lavinu a pak jsme všichni pili ve vodě :) Průvodce nadával, ale nezmohl nic - na lodi jsem nepil :)

Druhý den jsme se přesunuli na ostrov Cat Ba. Naštěstí s jiným průvodcem. Dopoledne nás čekala procházka na vyhlídku. To jsme ale netušili, takže jsme se nepřezuli. Moje pantofle to přežily, ale Eva si svoje rozbila. Když jsme došli nahoru, nezůstala na nás ani nitka suchá. To jste asi nikdy nezažili. Pak přesun do hotelu. Eva a Radek opět šli na výlet, který já jsem vynechal a šel na pláž. Ta nebyla nic moc a bylo tam více lidí než jsem zvyklý. Chtěl jsem zkusit lození, ale nenašel jsem žádného průvodce, nic. 

Večer jsme šli na kraba ! Jsem si říkal, že bez toho nemůžu odjet. Objednali jsme si ho a borec nás naučil ho jíst za pomocí kleští. Masa je tam fakt málo, ale zase supr chutná. Naše poslední večeře - jsme si říkali. Ráno jsme nasedli na bus a jeli do přístavu. Docela pršelo a počasí se kazilo, takže nakonec jsme museli zůstat na ostrově, protože lodě měly zákaz jezdit. Noc navíc jsme platit nemuseli, ale výhra to nebyla, protože bylo blbé počasí a byli jsme docela dost neinformovaní. To byl ale samozřejmě velký problém pro všechny, protože všichni už měli zamluvené další výlety. Všechno nějak dopadlo a po šílené organizaci jsme nakonec byli opět na cestě do Hanoje, kde jsme společně strávili ještě jednu noc.

S bratrem a Evou jsem se rozloučil a jel na ještě jeden méně významný jednodenní výlet.

Přesun směrem domů

Z Hanoje jsem letěl do Singapuru, kde jsem taky přečkal jednu noc v Malé Indii. Ubytovna mě tam stála to co denní rozpočet jinde. Holt Singapur. Ale bylo fajn se vrátit. Druhý den jsem si vyzvedl Batoh u české rodiny ze Zubr párty a jel na letiště. Letěl jsem zpět přes Colombo (Srí Lanka), Dubaj a do Prahy, kde mě čekal Martin a jeli jsme rovnou na vlak domů.

Kousek jihu a kousek severu Vietnamu

Z Kambodze do Vietnamu
Kdyz jsme skoncili prohlidku Angkor Watu, tak jsme se nalezite s Urbecem rozloucili a rano se vydali jinymi smery. On smer Bangkok a ja s Villem smer Phnom Phen, kde se nam podarilo presednou na nocni bus do Sihanoukville - kambodzsky plazovy resort. Sympatie ke Kambodzanum trochu klesly kdyz nas lehce obrali na listku na bus, ale co uz. Tomu se proste clovek nevyhne at se snazi sebevic.

Sihanoukville
Zustal jsem tam dva dny... Oba prselo a cely druhy mi bylo spatne. Takze parada :) Jeden vecer jsme sli do kina na Hangover 2. Cekal jsem to teda trochu lepsi...

Jih Vietnamu

Mensi, mene motorizovany market u Can Tho

No, Ville se rozhodl pockat na slunko, takze jsme se rozdelili a ja jel do Vietnamu pres Ha Tien do Chau Doc. Tam jsem se rozhodl po konzultaci se spolucestujicimi, ze pojedu rovnou na Can Tho, coz je asi nejvetsi plovouci trziste. To jsem stihl druhy den rano a musim rict, ze to bylo docela zajimave. cca 6 hodin na lodi ve dvou ( s nejakym Nemcem, abychom trochu usetrili ) - dva markety a zivot na Mekongu, docela zajimave, jsem rad, ze jsem to neminul. Hned potom jsem se rozhodl jet do Saigonu. Z nadrazi jsem se nechal odvezt na motorce (cena z 200k na 60k) a to byl teda prvotridni zazitek :) Saigon je dost psycho na dopravu... I potom kdyz jsem prechazel silnici, tak mi to vzdycky chvili trvalo nez jsem se odhodlal. Ale kdyz clovek cti par zasad, tak vsechno dopadne dobre. (jit pomalu, plynule, nacasovat si to tak, abych se vyhl autu - ti proste nezastavi, ostatni se vyhnou)

Cu Chi tunel - tady je jeste dost velky :)

Vecer jsem si jeste domluvil trip do Cu Chi tunelu - misto odboje Vietcongu proti Americanum. V zasade ruzne pasti, skryse a hlavne zmet podzemnich tunelu nekdy hoodne malinkych. Je to super si to projit. Lidi s klaustrofobii by to asi zkouset nemeli. No, nevim jestli bych tam vydrzel tak dlouho jak Vi

Jinak Vietnamci obecne jsou strasne hlasiti, jejich jazyk nedava smysl a nejsou moc ohleduplni. A hlavne s anglictinou jsou na tom bidne.

Druhy den jsem prosel nejake pamatky, z nichz asi nejvic stoji za zminku muzeum valky, ktere je fakt masakr. Ani jsem nevedel, ze Amici tu pouzili chemicke zbrane. No a dalsi den jsem letel do Hanoje.

Hanoj a Sapa

S bratrem a Evou jsem se potkal v pohode na letisti. Do centra jsme se dostali v pohode a pak jsme hned chteli odjet do Sapy - sever Vietnamu - a omrknout mistni domorodce a projet se na motorkach. To se nam hned uplne nepodarilo, takze jsme museli cekat do druheho vecera. Tak jsme mezitim zkoukli nejake Hanojske pamatky. Ti dva si zvykaji na vedro - a moc jim to zatim nejde :)
Na bratrovi vydelava cely Vietnam - treba se za tu jeho dovolenou nauci rict ne :)

Druhy den vecer jsme sedli na nocni luzkovy vlak - v ramci domluveneho vyletu nas tam doprovazeli a bylo to trochu strasidelne. Nicmene cesta dobra - jeli jsme asi 9 hodin. Druhy den rano (dnes) jsme se objevili v Lao Cai odkud jsme pokracovali hodku busem. Bratr s Evou usinali na praskach, ja asi trochu pozdeji normalne.

Jeste nez jsme se ubytovali, tak jsme sli na vylet s domorodcema - zenskyma, ktere se na nas hned nalepily. Bratr si koupil krasne veci, ktere vubec nechce. Pujcene gumaky se hodily. Obhlidli jsme zivot v jejich vesnici, pestovani ryze a zkoukli krasne i kdyz omezene vyhledy po okolnich horach. Vsechno bohuzel v desti. Odpoledne jsme si pronajali motorky a jeli se mrknout po okoli. Zkoukli jsme dalsi vesnicky, bratr koupil dalsi blbosti a jeli jsme zpet. Me chvili stavkovala motorka a vypadalo to, ze nenastartuju. Nakonec se podarilo a zitra jsme zvedavi jestli bude prset nebo ne. V 9 mame dalsi organizovany vylet. Den potom volno a zase vlak pres noc zpet. Nasledujici rano bus do Halong Bay. Ted cestujeme vicemene jednoduse pres cestovky. Bratr pak bude pokracovat s Evou busama na jih. Koupili listek na bus, ktery zastavuje na zajimavych mistech. Vzdy budou moct vyskocit a naskocit kde budou chtit. Za 40 USD to jde, ne?

V tento moment nepojizdna :/ Moc radost jsem nemel, ale fotka dobra!

Ja asi zustanu trochu dele v Halong Bay a pak letim z Hanoje do Singapuru, noc tam a pak dom. A pak..? Jeste nevim - zatim chybi informace. RfP ale vidim blede ...