Asi jste už slyšeli o hotelu Marina Bay Sands. Nebo aspoň viděli obrázek - to je ta vysoká budova na. Tři věže a pak tzv. skypark.
No, tak tam se mi teď podařilo dostat. Sestava byla: Jitka (poznal jsem na Zubr party), její sestra a její francouzská spolubydlící. Dojeli jsme výtahem do 55tého patra, kde jsme přestupovali do jiného výtahu a kde jsme byli zkontrolováni, že bydlíme v hotelu. :)
To samozřejmě nebyla pravda - ale kamarád kamaráda měl nějakou kartu a přes tu to prošlo.
Takže jsem si "zaplaval" na luxusním místě. Bylo to docela mělké, takže o plavání nebyla moc řeč. Ale to nikoho nezajímá, že :) Zezačátku sluníčko. Pak se zatáhlo a šla kolem nás bouřka v kombinaci se západem slunce to vypadalo na konec světa. Po zhruba 2-3 hodinách (čas tam ubíhal docela rychle) se setmělo a bazén zavřel. Tož já jen, že by vás to mohlo zajímat :)
Teď mě čekají zkoušky. Ve středu jedna, v sobotu dvě a v úterý jedna. Takže se jdu učit. V týdnu možná budu muset na nějakou ambasádu vyřídit víza pro Thajsko (asi mi nebude stačit 15ti denní) a Vietnam (protože tam neplánuju přiletět, ale přijet po Mekongu).
Minulý víkend jsem byl venku 2x v jednom týdnu, což se nestalo za celou dobu co jsem tady (aspoň si to nevybavuju - v tom případě to byla náročná párty ;) )
V pátek byla takzvaná topless bus party - tož jsem se těšil jak všichni budeme v tom buse jezdit okolo Singapuru nahoře bez ... no, tak to samozřejmě nebylo - vršek chyběl jen autobusu, tzn. neměl střechu v druhém patře. Účast nebyla velká, ale stálo to za to. Člověk se projel po nočním Singapuru včetně oblastí jako Orchard Road - ulice plná obchodů, drahých obchodů ... docela lákadlo Singapuru - ale ne pro budget turisty. Nicméně svítí a blýská se to tam všechno - ženským by se to asi líbilo víc než mně.
Udělali jsme zastávku na Marina Bridge - což je prakticky u přístaviště s výhledem na město z druhé strany. Byl tam takový odpočinkový miniparčík, kam lidi chodí pít, pouštět draky nebo obojí. V noci to vypadá fakt zajímavě. Udělali jsme nějaké fotky, pokecali a jeli do klubu. Ten už tak zajímavý nebyl. Až na to, že jsem se divil, že tam pustili i "patnáctky", což je v Singapuru divné.
Zubr párty
V sobotu jsem byl domluvený s Jitkou - Češkou, se kterou jsem se seznámil na stránkách výměnných studentů v Singapuru, že půjdeme na Zubr párty, kterou (myslím podruhé) pořádala česká komunita v Singapuru. Našli jsme se a dorazili na párty. Fakt měli Zubr, tak jsem si pár kousků dal. A pak i trochu slivovice, kterou si všichni pochvalovali.
Že svět je malý a o náhody tu není nouze mi potvrdil fakt, že jsem tam potkal Janu z Hranic :) V Singapuru už chvíli pracuje a pochází z klanu Rýparovců. Třeba ji poznáte na fotkách. Párty vyvedená. Jitce děkuji za nocleh na gauči - taxíkem přes celý Singapur se mi nechtělo. Zbytek víkendu jsem proflákal.
Škola
Už se výuka blíží ke konci a je to poznat. Dopisují se poslední kvízy a na přednáškách se začíná opakovat. Znovu musím zopakovat, že studovat bych tady rozhodně něchtěl. Způsob jakým se tady učí je naprosto strašný. Snad jen jeden předmět je trochu výjimou - HR management - ale ten jsem si dal z nouze a pro zajímavost. Když jsem někdy delší dobu v campusu a nechce se mi domů, tak jdu do knihovny, kde je pořád těžší a těžší najít místo na sezení. Nejvíc mě štvou lidi, kteří se tam jdou vyspat - a těch není málo.
Ostatní
Durian
Asi jsem to ještě nepsal, ale už vím jak chutná durian. A jak smrdí. Zkusil jsem ho na jedné seanci mezinárodních studentů. Vujo říkal, že je smrdí jako h**no, mně to trochu připomínalo zkažené maso na kari. Je to pěkně slizské a musel jsem se držet, abych to málo co jsem pozdřel nevrátil zpět.
Lékařská péče
Na campusu je zdravotnické centrum, kde má ordinaci 4-5 lékařů ... no, ordinaci ... stůl s teploměrem, stetoskopem a baterkou. Zdá se mi, že všechno léčí jako lehkou virózu. Byl jsem tam bohužel dvakrát. Poprvé mi léky moc nepomohly, podruhé trochu jo, ale strašně pomalu. Výsledkem bylo to, že do tělocvičny jsem se odvážil až po měsíci. Málem bych zapomněl - mají tam taky pár ortéz a berle - Ville si vyhodil koleno na florbale.
Domov
Věci se trochu mění. Jeden spolubydla měl odejít, kvůli údajným neshodám s domácí. Nakonec nic - a zdá se mi, že je její chráněnec teďka.
Domácí opustila svůj pokoj s vlastní koupelnou a přestěhovala se do obýváku. Do pokoje se nastěhovala filipínská rodina (3 kusy z toho jedno dítě - ale neřve, takže pohoda.... ehm oprava jsou tam 4 - není divu, že se nemůžu dostat k pračce). V obýváku teď už je pořádek - před tím jsem sotva prošel. A domácí tam furt paří Luxor nebo čumí na hlasitou televizi a do toho poslouchá nějakou muslimskou hudbu. Ideálně všechno zároveň. Já radši mlčím - vadí mi to jen občas a navíc si myslím, že jsem tu neoficiálně.
Horší to je když se pustí do vaření - nechápu, že když kdokoli z Asijců vaří tak to strašně smrdí - proč to nejde jak po našem...?
Poker, bus
Cca každý týden hrajeme poker. 5 SGD buy in - cash game. Za celou dobu jsem pár dolarů v plusu. Večerní autobusy zpět jsou většinou docela narvané ... a jejich řidiči jsou, stejně jako u nás, večer trochu agresivnější, takže jsem rád, když na mě zbyde večer místo na sezení.
Jinak autobusy mají strašně slabé - do kopce se jim moc nechce.
Plány na cesty
Už je to domluveno. 22.května doletí Urbec - a do 12. června budeme cestovat spolu. Od 17. června s bratrem. Týden před Urbecem budu sám. Mezitím a v průběhu asi s Ville.
Začátek cesty je naplánován na Krabi, Ko Phi Phi, Phuket, Ko Tao, Bangkok ... dále Angkor Wat a mezitím možná Chiang Mai.
Konečně jsem zpracoval všechny fotky a videa, tak můžu napsat článek.
Minulý týden jsem se cítil vyléčený, tak jsem v pondělí zašel konečně na florbal a bazén. To se mi ovšem vymstilo. Druhý den mi nebylo nic moc, tak jsem to pojistil doktorem ... ten mi dal antibiotika, takže jsem ve čtvrtek odlétal do Kuala Lumpur (KL) s práškama a docela unavený. Let byl v pohodě. Z letiště je to do KL ještě takových 70 km, takže jsme museli ještě busem. Akorát pak jsme byli docela zmatení kam dál, protože většina důležitých zastávek jsou zkratky (LCCT, KLIA, KLCC) a to vám moc neřekne. Naštestí nám poradila sama od sebe nějaká paní, takže nám to ani netrvalo zbytečně dlouho.
Já jsem byl grogy, takže jsme se šli jen někam najíst a spát. Druhý den jsme dopoledne šli na obhlídku Petronas Towers (určitě znáte Past ... tak to jsou ty věže z filmu). Vypadají fakt dobře. Turisti můžou jít i na ten spojovací most, když seženou lístek. Že se nám to podaří dnes jsme ani nepočítali.
V pátek byli dle oficiálního programu jen tréninky, což jsme si nechali ujít a jeli mrknout na jeskyně Batu. Nejpopulárnější mimoindijský hinduistický chrám. Prostě pár velkých jeskyní na kopci. Nahoru vede spousta schodů - byl jsem rád, že jsem je vyšel. Nahoře se proháněly opice a byla spousta obchodů se suvenýry. Jinak nic speciálního. Teda kromě té přes 40 metrů vysoké sochy Murugan - boha.
Po zbytek dne jsem odpočíval a léčil se, večer prošel největší market v KL se spoustou "pravých" značkových věcí - brýle a kabelky především.
Druhý den ráno jsme vyrazili opět k Petronas Towers. Přišli jsme před otvíračkou pokladen, ale i tak už bylo vyprodáno. No co ... později jsem se dozvěděl, že to stejně není tak extra.
Valili jsme teda na formuli busem. Oficiální doprava, kteoru doporučují je drahá jak sviňa, ale naštěstí jsme našli levný způsob.
Vyhodili nás na dálnici u hlavní brány. Okruh Sepang je to pár km od letiště. Prošli jsme se po hlavní ulici okruhu než nám došlo, že se nedostaneme tam kam potřebujeme. Mezitím nám nabízeli všechno možné (sluchátka s rádiem za 600 Kč, program za 300 Kč, red bull za 50Kč, špunty do uší...) Samozřejmě jsme si nekoupili nic a Ville začal ladit rádio na mobilu :) Museli jsme ještě popojet shuttle busem k naší bráně (ta už nebyla tak monstrózní). Dovnitř žádné pití, tak jsme do sebe hrkli litr vody a zbytek tam nechali. Ville si místo lístku vzal itinerář letenky, takže to chvíli vypadalo zajímavě. Já měl pro jistotu vytisknuté náhradní lístky. Tak aspoň dostal "odměnu" za nošení batohu.
Celou dobu jsme mohli slyšet formule a nemohli se dočkat až je uvidíme. Náš sektor byl docela dost velký. Když jsme přišli tak formule za chvíli skončily a na řadu přišly meziprogramy - různé jiné kategorie - auta, jiné formule. Nejvíc asi lidi zaujaly auta - a suverénně poslední Fiat 500 (taková nákupní taška). Když předjel na jakési rovince od pohledu mnohem nadupanější auto, získal obdiv všech diváků a zasloužený potlesk. Dobrá reklama pro Fiat. Akorát i když fičí určitě strasně rychle, tak proti formulím jsou to šnekové :)
toho se zbavit nešlo
Pak kvalifikace. Horší bylo, že jsme neměli žádné informace o průběhu. Výsledkový tabule byla nečitelná. Rádio nešlo slyšet, takže výsledky jsem zjistil až večer na hostelu. Vždy než vyjely formule na trať zametači a vysavače (?) ji uklidili, aby nějaký ten kamínek neustřelil. Kvalifikace nebyla až tak divácky zajímavá. Jak se pozná průjezd formule? Husí kůže a zalehlé uši. Ten rachot co vydávají se nedal ani srovnat s čímkoli co bylo před tím na tratí. A to těm autům "hořely" výfuky jak vzplálo neshořelé palivo. No, vědeli jsme akorát, že Vettel vyhrál. Zbytek jen od druhé desítky díky fotografii velké obrazovky s výsledkama, která normálně nešla přecíst. Za zmínku ještě stojí, že komusi odletěla přední kapota, když projížděli před náma. Viz fotogalerie.
Večer jsme šli mrknout na nějaký koncert u Petronas Towers a Ville pak pokračoval směrem do klubu. Já jsem to zabalil a jel domů. Petronas Towers vypadají 2x tak lépe v noci když jsou tak dobře nasvětlené. Už jsem si představoval jak z tam skáču s padákem (viz Past). Mimochodem cesta z okruhu trvala cca 2,5 hodiny místo 1 hodiny. Šílené zácpy a to to byla myslím 3-proudá dálnice. A taky jsem potkal Čecha - Petra, který dělá instruktora potápění v Thajsku .. tak kdyby bylo moc času ... :)
V neděli závod. Lidí přibylo. Mimochodem jsem zjistil z tištěného programu, že v pátek byla pro všechny možnost zadarmo se projít depem (na což mě upozorňoval bratr), ale v oficiálním programu na stránkách to prostě nebylo. Jen pro nějaké VIP. To mě pěkně naštvalo... Jakože hodně.
Přejdu rovnou k závodu. Asi nejsilnější zážitek bylo zahřávací kolo a pak hned první kola, protože všichni jedou spolu. V zahřívacím kole navíc všichni jedou pomaleji. Asi největší rámus dělali těsně před zařazením na startovací pozici kdy si vyzkoušeli někteří startovní zrychlení téměř z nuly. Je to trochu zachycené na videu (zvuk pouze). Start jsme od nás neviděli, což je podle toho co jsem četl docela škoda. No nevím co moc psát. Fotky a videa asi mají větší vypovídací hodnotu. Na konci rovinky kde jsme byli se docela předjíždělo, takže to bylo dobré. Někteří lidi fandili "svým" stájím jako o život - třeba místní nebo Rusáci Petrovovi.. A popularita Ferrari je tam pořád.
Po cca pěti kolech husí kůže sem tam na chvíli slehla :)
No, kdo sledoval výsledek zná. V televizi jsem asi nebyl i když jsem mával přimo do kamery (vlajku jsem nevím proč nevzal).
Cesta zpět trvala 3 hodiny. Celkově dobrý výlet. KL jsme dál moc nezkoumali. Nic extra se mi tam ani nezdá být. A jestli, tak se tam stejně ještě jednou zastavím na cestě do Thajska.
Tohle by zhruba můj výhled - na Picase to jde více přiblížit
Nic, zatím zdar. Brzo napíšu další článek. Dnes mě čeká párty na střeše autobusu, zítra česká párty na pláži.
Jen dodávám podrobnou mapu pro lepší představu tripu po Indonésii. Kdybych se hodně nudil v budoucnu, tak možná zakomponuju nějaké fotky nebo videa. Ale to se nestane :)
