Jaipur

Budicek v pět proběhl bez problému, taxi též v klidu. Byli jsme na nádraží s hodinovým předstihem. Říkali jsme si jak je příjemně po ránu, žádné vedro... Ještě ze jedeme tak brzo. Jenže pak přišly na radu indické dráhy. Zpoždění... Hodinu, dvě.... Tři! Uz bylo vedro jak sviňa :-) to už naštěstí vlak jel. Měli jsme možnost sledovat život na nádraží docela dlouho.

Rodiny jsou na tohle dost připravené... Zásoby jídla měly na dlouho. My ne. Takže chipsy a další balené věci to jistily. Nějakou dobu před nama stal jiný vlak - nejnižší sleeper class pouze. Vypadá to, ze ma dvě podlaží...na tom horním se da jen ležet. Precpany byl tak, ze lidi ani nevycházeli. Jen posílali mladé naplnit lahve vodou, která je zdarma. Koukali jsme na to asi půl hodiny a pořad nás to bavilo! Tu se lidi sprchovali, tam mocili, jinde prostě jen spali.

Cesta mela trvat pres deset hodin podle lístku, ale nebyla to pravda... Tentokrát to bylo naštěstí pozitivní a jeli jsme asi jen šest hodin. Cesta docela utekla, já se prospal, něco jsme pocetli.

V Jaipuru jsme šli na hotel pěšky, ale vyhnout se nahanecum bylo náročné. Hned jsme razili dále na pevnost nad městem. Páč to bylo levnější, tak jsme si to k ní vyslapli do kopce než to 10 km objíždět. Výhled luxusní. Volné chvíle jsme klasicky prozrali. Tandoori chicken, kebaby apod. Luxus. Mám pocit ze poprvé prijedu ne o >5 kg lehčí, ale naopak :-) mám v plánu nás dotáhnout i na nějaký kurz vaření, at jen pak nevzpominam!

Další den jsme se prospali. Pak procházka růžovým starým městem. Růžové teda moc není... Spis oranžové, ale to je asi jedno. Jaipur je město pro baby. Nakupovat tu můžou az do aleluja! Sárí, náramky, drahé kameni... O tom byla i většina procházky. Pak nějaká observatoř, minaret, z kterého byl supr vyhled, palác s okynkama pro ženské na špehování života na ulici, obchody, obchody, stánky... A vše v brutálním vedru.

Radši po skončení procházky urychleny návrat na hotel. Pak pauza a vyzkoušení něčeho nového ayurvedska masáž. No, vyzkoušeli jsme a stačilo :-) horší masáž s jedinou zajímavostí... Lejou vám horky olej na čelo...pomáhá to proti nespavosti, ryme a depresím. Prý.

Potom zranice :-) krome veceri jsme si dali lassi, jogurtovy nápoj. Podruhé a podruhé stejný účinek. Do hospody jsem nedošel a musel zpět na hotel. Jak příroda zavolá, nedá se než mazat zpět :-) takže aspoň můžu dopsat blog. S pivkem, které nakoupil po cestě Urbec.

Rano vstavacka a přesun do Udaipuru. Prý romantického města u jezera. Tak nevím co tam budeme dělat my :-) myslím, ze tam je nějaký kurz vaření, takže asi tak.

Přesun do Agry a Taj Mahal

Let zpět naštěstí zrušen nebyl, takže jsme se dostali do teplého Dillí rychle a pohodlně. Měli jsme par hodin čas než nám mel jet vlak do Agry. Takže jsme žrali :-) Nevím jestli jsem to zmiňoval, ale objednání jízdenky do Agry bylo docela štěstí. Běžně se objednává třeba měsíc dopředu. My to zvládli týden předem.

Projít se po jakémkoli nádraží je zážitek na celý život ... Snazi se vas všemožně obrat, všude bordel jak sviňa, lidi leží všude nebo chodí sem a tam a cumi. Projíždějící vlaky jsou narvane k prasknutí. Teda hlavně nejnižší sleeper class, kde se stojí i na schodech. My měli lístek do 3AC, což je o level výš.

Doteď vše vycházelo, takže bylo otázkou času kdy se to změní. A ten čas nastal. Vlak začal nabírat zpoždění... Hodinu, dvě .. Na třech se to naštěstí zastavilo :-) co s volným časem? Jídlo :-) a taky jsme se šli mrknout do tourist booking office, jestli náhodou nepůjde koupit lístek z Agry dál. No a šlo to :-) a nejen tam. Koupili jsme prakticky všechny lístky na vlak co jsme potřebovali. A tím se nám vyloupl plán az do osmého května kdy dorazime zpět do Dillí. Haluz no... Byt hlavní sezóna, máme smůlu.

Tříhodinové zpoždění tedy beze zbytku využito. Nastoupili jsme (každý jinam) a jeli. Vlak vypadal na první pohled blbe, na druhy a třetí vlastně dobrý :-)
Za ty prachy hodně muziky. Svoje lehatko, povleceni, sem tam zásuvka s funkční klima! Tady by se naši dopravci mohli učit. Já jsem mel cestu celkem nudnou, Urbecovi chtěl spolucestující domluvit svatbu s jeho dcerou.. :-)
Zastávky neoznamuji, ale Indové se o nás oba postarali a vykoli včas, takže jsme v Agře potkali jeden druhého. Přesun na hotel v pohodě-zavolal jsem z nádražního kanclu do hotelu a zadarmo nás vyzvedl borec. No, nic není zadarmo, ze.... :-) druhy den jsme mu povolili nás vozit po Agře, páč tam není jen Taj Mahal. Cena rozumná...

Pivko s večeří na terase s pohledem na tmavý obrys Taj Mahalu a spát. V noci osvětlen není..

Vstavacka před šestou (je to drina, ta dovolena) a rychle tam. Není tak velký jak si myslíte, ale časem fakt uhrane. Slušná hrobka. Zajímavé je, ze minarety okolo jsou všechny nahnuté směrem od mauzolea... Možná prý kvůli ochraně hlavni části při zemětřesení.

"Sranda" je, že panovník co ho postavil, byl pak uvězněn vlastním synem do vězení, odkud pak Taj Mahal mohl jen pozorovat. No, udělali jsme nějaké fotky (radši dvakrát, páč urbec byl ve formě.. Btw. Už vám moc dalších fotek se slivovici neposle :-)  )  a šli na hotel. V těch šest ráno se to tam dalo, v devět už bylo plno... Hlavni sezona musí byt strašná.

V 10:30 bylo domluvené rande s ridicem. Velice milý chlapík, ukazoval nám knížku s doporučeními, ze je supr a tak. Ale klasicky jako každý Ind či naplava z Nepálu se vybarvil a tahal nás po obchodech, kde mel provize. Z jednoho nás téměř vykopli, když jsem se vysmál ceně, za kterou mi chtěl prodat kravatu či koberec. No, zbavili jsme se ho a šli dočkat večera, vybrat prachy a tak... Po cestě jsem viděl poprvé hořet elektrické vedení.. Nikdo si toho nevšímal, prostě hořelo a hořelo.

Ráno nás čekalo vstávání a shánění taxi ma vlak v 06:35, takže budicek v pět! (Domluvené taxi jsem odmítl, páč bylo drahé... Tzn. Asi o 15 Kč víc než by melo. Zní to možná blbe, ale cestovatelé pochopí...  )

Nejvýše položená cesta a Nubra valley

Ráno jsme posnídali a protože náš odvoz mel zpoždění, tak jsme se mu vydali naproti. Auto jsme po půl hodině potkali a nasedli. Novy řidič si spíš povídal s průvodcem než námi. Anglicky totiž moc neuměl. Cesta vedla kolem posvátné řeky Indus. Byla docela čistá, tak jsme si řekli ted nebo nikdy... No, studená byla asi takhle moc |_____| :-)
Dvě tři tempa a zpět do auta.

V Lehu jsme vyhodili průvodce a pokračovali ve třech. Začali jsme krutě stoupat (připomínám, ze samotný Leh je 3500m.n.m.). Postupně se objevoval poprašek sněhu na kopcích, na cestě a pak už i souvislá vrstva. Některá auta nasazovala řetězy, my vsak ne. Měli jsme nějaké MPV 4x4, tak to mohlo byt zvládnutelné. Časem se ale objevily vymrzle koleje a my nemohli dál. Navíc pohledy z okénka na strmé stráně byly kruté :-) Na téhle cestě většinou je místo jen pro jedno auto a provoz není nijak regulovaný, takže se brzy vytvořila kolona :-) Zachránil nás cizí řidič, který obtížný úsek zvládl.

Nahoře v Khardung La - 5602 m.n.m. to bylo opravdu znát. Dva tři kroky a motala se palice, těžko dýchalo... Moc jsme se nezdržovali a jeli dál. Zajímavý úsek byl když jsme míjeli bagr, který odhrnoval sníh.. Až s odstupem času jsem si uvědomil, že se tam musela snést lavinka :-) sestoupili jsme cca do 3600m.n.m.

V údolí Nubra, které v létě musí vypadat nádherně, protože je celé zelené, jsme nejdříve navštívili další buddhistický klášter v kopci. Toz dobré to bylo. Pak druhá místní atrakce - velbloudi. Projeli jsme se nejkratší možnou dobu kousek po místních písečných dunách. Potom jsme se nechali odvézt do námi vybraného hotelu (z čehož byl řidič dost zklamaný, páč přišel o provizi) a čekali na večeři snad ještě déle než předešlý den. Jídlo bylo ale božské. Omáčky, placky... Nevím jak se to jmenuje, ale bylo to supr. Nicméně bez masa, to se tady moc totiž nenosí. Takže je to o curry, čočce, špenátu, bramborách a chilli.

Ráno další, ale dost nudný klášter. Jediné zpestření bylo když se nás muslimští vojáci ptali odkud jsme (je to už hodně blízko Pákistánu)... Odpověď ČR je dost zmatla. Jako všechny ostatní. Vůbec netuší :-) nechali nás jet. Vojáci jsou v teto oblasti vůbec všude.

Cesta zpět byla podobná. Až na to, ze borec nazul řetěz ( nevím jestli na moje doporučení ). Jeden. Dva už nechtěl a neřekl proč... No, zase nám v jednu chvíli musel někdo pomoct. Nicméně jsme naštěstí dorazili v pohodě. Mimochodem ta cesta udělá z jakéhokoli auta maslostroj. Skakacka jak svina.

Večer jsme se nechali oholit/ostříhat od místního Banderase a druhý den směr Dillí. Dobré bylo placení holiče...

Já: "How much?"
On: "As you like..."
Po domluvě jsem mu dal 200 rupií (66 Kč)
On: "three hundert" :-)

Evidentně byla dobrovolnost zdola omezena :-)

Himálaje zdola

 I když bylo mnoho agentur pořádající výlety zavřeno, tak jsme si nakonec vybrali a nechali si ušít na míru (resp. Ušili si) dva spojené výlety - trek a jeep tour. Bohužel žádný poradny trek do větších nadmořských výšek nebyl z důvodu množství sněhu možný, tak jsme alespoň zvolili "baby" trek. Původně na tři dny, my za dva. Spaní cestou u místních.

 On to nakonec az tak baby trek nebyl, ale nic extra náročného též ne. Po cestě byly krásné výhledy, nás průvodce, 27 tilety Andžuk, byl docela hovorny, takže jsme se dozvěděli i dost o místním stylu života. Mne třeba zůstalo hlavně v paměti to, existuji svazky muž-žena-žena (sestra te první) :-) První homestay byl supr...místní s nama trávili čas, guide překládal z jazyka Ladakhi, popili jsme čaj, pomohli s prací na baráku a nechali exhibovat místního bezzubeho dědu (styl babka z Slunce seno). Dobré to bylo.

 Druhý den byl méně náročný, po cestě jsme potkali ženské pracující na poli, tak jsme sedli, ženské udělaly čajů, my pojedli a šli dal. V cílové vesnici jsme navštívili fotogenicky chrám na kopci a zbytek dne cekali na večeři. Při te nude mi Urbec žahl celou pleskačku, had :-) Ještě že zítra nám přijedou zásoby autem a pojedeme dal do Nubra valley prý po nejvýše položené cestě - cca 5600mnm.
 Je tu dost co dělat, ale v létě :-D rikam si, ze někdy bych mohl na dovolenou i jindy než mimo sezónu. Nubra valley Hned ráno nás čekal dlouhý přesun do údolí Nubra.

Jsem v Indii a křísím blog

Když jsem byl před pár lety v JV Asii, tak jsem psal blog pro rodinu, kamarády, známé či "kolemjdoucí"... No a blog jsem nazval tak, že se mi hodí i teď. A zkusím v něm pokračovat. Zprávy budou asi kratší než delší, páč to píšu z tabletu. Fotky budou též nic moc - tablet přední kamera. Trhnu rekord v počtu selfies :-)

Info na úvod. Mám tři týdny na to abych stihl poznat alespoň kousicek Indie-velice rozmanité země , na kterou Vám nemůže stačit ani 6 měsíců. Plán moc není. Akorát letenka do Himalájí. A chuť vidět povinny skvost - Taj Mahal, ochutnat vše co půjde a projet se ve vlaku (sranda by byla i na něm.. :-) ). Časový posun je v současné době +3,5 hodiny z Vašeho pohledu. Jo a jsem tu s Urbecem.

Dillí
Přílet v pohodě, člověk toho moc nenapsal, ale to se dalo čekat. Přesun na ho(s)tel už byl horší... Metrem do centra v klidu. Pak ale problém přejít koleje hlavní stanice (asi tak dvacatery). Bez lístku to nešlo a ten získat nebylo easy. Naštěstí tam byl ochotny pan, který nám poradil. Dokonce nám sehnal levný tuk tuk do místa, kde nám pomůžou. No a pak jsme se rozjeli ... Někam... Urbec naštěstí našel v průvodci upozorneni na přesně tento případ podvodu. WTF zakladni info, ktere jsem i slysel i cetl, ale zapomnel. Kazdy se musi spalit sam. Takže okamžitý výskok a druhé kolo zjišťování jak přejít zatracene koleje. Fronta na lístky byla záhy objevena... A byla dlouhá. A nikdo u okynek :-) naštěstí se kdosi smiloval a sehnal nám ho. Dale už pěšky az do hotelu... Další podvodník nás už nedostal.

 Po cestě spousta vjemu jak pro oči, tak pro čich :-) bordel, smrad, ležící psi, různí lidi, jidlo, ... Az v hotelu člověk mohl byt trochu méně pozorný. Odpoledne v rychlosti Red Fort, pevnost přebudována Brity. Celá červená... Pěkné. Víc není podstatné ani zábavné.

Útěk z Dillí do hor Ve čtyři ráno jsme vyrazili na letiště směr Leh, město v regionu Ladakh na severu země. Himalaje! Letadlo prý už dvakrát neodstartovalo kvůli počasí, ale štěstí nám přálo. Let byl supr. Zasněžené hory po cestě, nízké přelety... Lide jsou tu úplně jiní! Nikdo vas nechce obrat, pomůžou a nekecaji. Počasí pěkné - slunečno akorát relativně zima. V noci i pod nulou. Leh leží v cca 3500 m.n.m. takže první dva dny žádná těžká aktivita, jen aklimatizace. Jezeni a zjišťování možnosti treku. Ty jsou docela drahé... Tj i pres litr/osoba/den. Bohužel nic >= 5000 m.n.m. není průchozí - nebo se s námi bojí. Asi není jednoduché odhadnout připravenost lidi... Velikonoční pondělí = druhy den aklimatizace v Lehu. Rano jsme vybehli do místního chrámu tibetského typu, zhruba kopie Lhassa. Supr výhled na město. A pak ještě kousek výš do minipevnosti Tsemo. Dva, tři rychle kroky jsou docela znát v té výšce. Ale jinak aklimatizace probíhá docela v pohodě. Zítra snad už vyrazime na výlet, uvidíme jestli námi vybraný bude dostupný... Je tu pekne :-) Tož zatím!